What yould you do if you were a gun?

Prázdniny v Telči - první týden

9. srpna 2010 v 11:24 |  Muzika
Moje verze zápisků ze Zpravodaje Prázdnin v Telči. Ostré verze bývají zkráceny a poupraveny. Zápisky jsou psány jakoby druhý den ráno, proto se vždy mluví o předchozím dni.

Sobota 31. 7. 2010

Včerejší večer načal na kocouří scéně bývalý rocker, nyní písničkář Martin Rous se svou kytarou. Ve svém repertoáru střídal především kousky o lásce a, jak to u písničkářů bývá, protestsongy. Ovšem ne každá láska je nešťastná a tak se Martin umí dívat na svět i z té krásnější, písničkové stránky. Na světě je přece, jako každý, "hrozně rád". A jako třešničku na dortu přidal písničku, převzatou od rockové legendy Aerosmith, kteří ji zase převzali z americké tradice...
Druhá kapela kocouří scény, Fajnbeat, tvořili opravdu fajnově folkově-beatový přechod mezi písničkařením a folkrockem, jaký nám představila na hlavní scéně skupina Jananas, nyní již také stálý host Prázdnin. Jejich punkové protestsongy ve folkrockovém rytmu se zásadou, že trocha akademického takyrapu nikdy neškodí, publikum příjemně rozjařily a přichystaly na hlavní hvězdu večera, ukrajinskou skupinu Dakha Brakha.
Ta přivezla do Telče trochu lehce zmodernizovaného ukrajinského folklóru. Čtyři kouzelnice v medvědích čepicích a mág ve vojenském kabátě a vysokých botách vytvořili svou hudbou na nádvoří zámku jedinečně kouzelnou atmosféru. Místy jsem se cítil, jako bych sledoval koně, pádící po vyprahlé stepi matičky Rusi, chvílemi pak jsem měl pocit, že jedna z kouzelnic má u nohou ne buben, ale veliké, živé, tlukoucí srdce. A stejně jako ti koně i ruce hudebníků pádily po blánách perkusů, strunách violoncella a klaviatuře garmošky a kouzlily nad zámkem barevnou, živoucí pavučinu magických tónů. A celé to znělo trochu jako kdyby se Iva Bittová dala na techno muziku... a ještě mnohem líp!
Perlou na závěr pak byl Létající rabín. Svým energickým, živoucím klezmerem rozpohyboval náměstí, kdo netančil, alespoň dupal do rytmu. Tóny houslí, příčných fléten a harmoniky se nesly nad Telčí skoro až do půlnoci.

Pondělí 2. 8. 2010

Včera jsme všichni během kocouřího koncertu Mr. Stickmana, virtuóza na "Chapman stick," a bluegrassového nářezu Handl pečlivě sledovali oblohu a meteoradar a čekali, co nám to počasí vyvede. Nejhorší a nejtmavší mraky nás sice minuly, přesto jsme jako předehru ke koncertu na nádvoří zažili "pořádnej slejvák." Ovšem slovensko-čeští američtí bluesmani z dua Beňa-Ptaczek promoklé publikum skvěle rozehřáli svým originálním hudebním přednesem, takže jsme všichni byli celí nedočkaví na hvězdu večera, Vláďu Legendu Mišíka a jeho ETC. A ti opět nezklamali, přestože přijeli bez svých hvězdných kamarádů, kteří s nimi hrávali v minulých ročnících Prázdnin - Radima Hladíka, Honzy Hrubého, … Vláďovy vlastní texty i zhudebněné básně velkých českých poetů člověka vždycky spolehlivě naladí na tu správnou vlnu, aby přežil koncert i ve psím počasí a pak měl ještě spoustu energie na to, užívat si života...

Úterý 3. 8. 2010

Dvě krásné písničkářky z nedaleka a lazarhudba od Markéty včera odehráli na kocouří scéně i přes nepřízeň počasí, aby publikum naladili na jeden z nejočekávanějších koncertů letošních Prázdnin. Na nádvoří nás totiž po vystoupení artistky z teátru Víti Marčíka čekal Pavel Houfek Band a hlavně relativně nová, ale přesto neobyčejně populární hvězda naší písničkářské scény, Tomáš Klus.
Zatímco byl Tomáš na zadním nádvoří zámku vytížen fotografováním se s fanoušky a především s fanynkami, na nádvoří vařil Pavel Houfek se svým bandem pozoruhodný guláš latinskoamerické hudby, jazzu, rocku a vlastně všeho, co se jim zrovna hodilo. A stejně tak Tomáš Klus předvedl publikum multižánrové vystoupení, na jeho koncertě zazněly ryze písničkářské a folkové skladby, ale i třeba technopíseň a především spousta improvizovaných, takzvaně "na fleku" vymýšlených skladeb. Zatímco pak Tomáš na zámku podaroval dlouhou řadu nedočkavců svým podpisem, na náměstí Víťa Marčík se svým teátrem již potřetí (a bohužel letos naposled) nechali umírat mladého Rómea a jeho Jůlii. A opět to bylo více než dokonalé!

Středa 4. 8. 2010

Včerejšek byl opravdu rozmanitý. Jako votvírák se nám na kocouří scéně představili tradičně-folkoví Jentaktak a vzápětí Helemese se svým pouličním punk'o'folkem prodchnutým šansoniérským a komediantským uměním. Na nádvoří se pak především vzpomínalo - Markéta Zdeňková se svým triem i František Raba a Mário Bihári - torzo kapely KOA - zahráli několik písniček jako připomínku Zuzany Navarové. Nicméně byla to připomínka veselá, stejně jako bývala sama Zuzana, plná slunce a života, latinských rytmů a svěžího vzduchu. A stejně tak Condurango v čele s herečkou, zpěvačkou a krásným člověkem Bárou Hrzánovou publikum podarovalo částí své životní energie. Závěr večera pak byl magický, zklidňující, meditativní: pod barevným stromem v parku se rozlévaly tóny tradičních indických nástrojů a pomalého, dokonalého zpěvu. Ze včerejšího nokturna jsem odcházel klidný a přesto plný pozitivní energie do dalších dní Prázdnin.

Čtvrtek 5. 8. 2010

Na kocouří scéně včera folkovali tři ze čtyř členů kapely Hluboké nedorozumění, aby publiku naservírovali první dávku hudby před zatím nejnabitějším koncertem Prázdnin. Koncertem Hradišťanu a AG Fleku. Hradišťan byl opět lidově mistrovský, rozverný a veselý, když hráli lidovky, precizní, když šlo o vážnou hudbu. S AG Flekem nám naopak přijela trocha toho rock'n'rollu, namísto houslových sól kytarová, místo cimbálu bicí. Rozdílná povaha obou kapel ale nebránila tomu, aby vytvořily na jevišti jedno velké hudební těleso a zahrály si spolu několik písní. Rockový AG Flek tak dostal příležitost zahrát si po vzoru slavných kapel, s orchestrem za zády... Tedy, vedle sebe.
Když jsem se pak vydal od zámku na koncert Xindla X, světelná cesta mě dovedla do staré opuštěné továrny. Zdi plné sgraffitti, mnohdy již značně oprýskaného, betonové trámy na stropě... Prostě místo pro takový koncert jako stvořené. A taky že jo! Xindl byl, jako vždycky, svůj, nepoddajný, tvrdý ve svých názorech. A také trpělivý, když na několik okamžiků uprostřed písně vypadla elektřina a on byl pak nucen hrát ve tmě... Inu, byl to zážitek.

Pátek 6. 8. 2010

Včerejší den byl v Telči ve znamení pouličního šansoniérství, kejklů a příběhů. Na kocouří scéně folkově-písničková dvojka/trojka Kočičí hra a folk s příměsí poprocku v podání skupiny Šworc, hlavní scénu pak obsadili muzikanti, kteří se do Telče vždycky těší celý rok. Žofka Kabelková si s sebou letos přivezla překvapení v podobě basistky Lucie, aby nám předvedla své smutnoveselé krom(ne)obyčejné písničky v nové aranži a nachystala nás tak na pohádkový Traband. Tahle 3+1 kapela přivezla jak staré známé fláky, tak písničky z jejich nového alba, které je oproti tomu minulému zase trochu rock'n'rollovější a zase trochu více o životě. Další peckou večera pak byl Jarret, který opět předvedl show plnou života, smutných i optimistických čarovných songů a veselých průpovídek v pauzách. Drobnou, nicméně přesladkou tečkou byla na závěr večera Anička Duchaňová se svou divadelní povídkou Malá večerní snítka, povídkou o Aničce, co je sama doma, a tak sní o snech. A jak jinak, dobro nakonec zvítězilo, přestože Anička hrála jen v noční košilce a kolem ní tančily kapky deště.

Sobota 7. 8. 2010

Včerejší den se slunce přehouplo do znamení bílého vlka, patrona alternativy. Načala ho odpoledne na kocouří scéně Anička se svým příběhem o dědkovi Všudefousovi aneb jak vznikly Vánoce, navázala Krystyna, harmonikářka s polskými kořeny, která něco málo přes hodinu se svými přáteli navozovala v publiku potemnělou a přesto rozvernou náladu svými veselými baladami, aby se nakonec na hlavní scéně vystřídaly tři hudební uskupení, každé nám všem dobře známé a přesto vždy v něčem nové - Martina Trchová se svou novou kapelou, Zdeněk Bína, bývalý frontman skupiny -123 min. a stále stejný a přesto vždy překvapující a šokující Jablkoň. Martina se od potulných songů s kytarou přiklonila ke kapelové podobě svých šansoniersky-písničkářských kousků, trochu tím pozměnila kouzlo své muziky, nicméně pořád stojí za to si ji poslechnout, protože její hudba i texty jsou opravdu chytré a promyšlené. Zdeněk Bína pak se svým spoluhráčem baskytaristou předvedli těžko definovatelný latino-folko-mix, kterému do jihoamerické roztančenosti chybělo opravdu jen málo, aby po dvou přídavcích konečně pustili na scénu Jablkoň. A ten předvedl jako vždy natřískanou show plnou hudebních vychytávek a překvapení, dokonale umělecky zmixovaného jazzu a punku a vlastně všeho. Závěrem večera nás pak provedla skupina The Mask se svým vychytaným alternativním rockem. Byla to trochu Nirvana, trochu Poisoned Folk (vzpomínáte na loňský rok?) a trochu vlastně každá hospodská kapela. I přesto, že byli opravdu JINÍ, si publikum vytleskalo, vyprosilo, vypískalo a vykřičelo několik přídavků, až oběma hudebníkům tekl pot z čela proudem. Inu, byl to povedený večer.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama