What yould you do if you were a gun?

Každej má svý hranice...

21. dubna 2009 v 15:20 |  Naslepo
...a jen těžko se můžeme domýšlet, co člověk udělá, když jeho hranice překročíte.

Tak jsem dneska praštil se scénářem na stůl a v půli zkoušky jsem řekl, že jdu domů. Když se (debilně) zeptali proč, řekl jsem, že už mě sere, už od začátku, a přetože všichni věděli, koho tím myslím, ukázal jsem tím směrem. Víc nevím, odešel jsem, dveřmi jsem nepráskl jen proto, že ve vedlejší třídě zrovna probíhala nějaká přednáška, každopádně moje debile tam asi slyšet stejně bylo.
Někdo to myslím čekal, někoho to možná překvapilo, někoho snad i potěšilo... a někomu to bylo jedno. Další tam pro jistotu nebyli, přestože věděli, že ta zkouška je důležitá, ve čtvrtek hrajeme a nikdo to neumíme, byli jsme dost dopředu domluvený a já si na to ten čas našel, i když mám tenhle týden jinak opravdu hektický.
Nemám tak náladu na nic, nemám náladu psát, nemám náladu číst, nemám náladu se učit, přestože to potřebuju... ani na to kafe nemám chuť!

Člověku občas rupnou nervy. Občas pak provede hloupost. Tohle hloupost nebyla, a pokud ano, dokažte mi to. Nemám zapotřebí nechat se ustavičně vytáčet a jen sedět a říkat si že to je dobrý, vždyť je blbej, nerozčiluj se, to nemá cenu a nechat si kazit něco, co bych jinak dělal opravdu s chutí a co by mě bavilo.
Takže teď mají na výběr: buď já, nebo on. Každopádně změna je potřeba.

PS: Spouštěčem téhle reakce byla naprostá prkotina, ale někdy i kraviny mohou být tou poslední kapkou, tím posledním hřebíčkem. Nabídl jsem V. tiktak a P. se po něm - jako vždy, někdy mi přijde že nemá absolutní ponětí o osobním vlastnictví a že by se mu nejlíp žilo v komunismu, kdy bylo všechno všech - vrhnul a pak po mě hodil prázdnou krabičku. To mě dorazilo. Pokud jsem židlí udělal do zdi rýhu, pak se omlouvám.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama