What yould you do if you were a gun?

Písnička na přání

31. března 2009 v 20:44 |  Naslepo
Říkali, že nic neříkám, říkali, že chtějí, abych jim něco pověděl. Tak mě poslouchejte... a nebo radši ne, radši se jen spokojte s tím, že mluvím.

Poslední dobou jsem... labilní. Ano, labilní, přesně v tom smyslu, v jakém se to běžně používá. Všechno mě rozčiluje, i ty sebemenší drobnosti, a pořád mám chuť do něčeho nebo do někoho praštit. A bojím se, že to brzo udělám... A že naše paní angličtinářka špatně skončí.
Vždycky, když si tohle uvědomím, vzpomenu si na jednoho člověka, který pro mě kdysi hrozně moc znamenal (pak jsem udělal chybu a už se neznáme, ale to je vedlejší) - taky často mluvil o tom, jak ho všechno rozčiluje... Tenkrát jsem si to nedovedl představit. Teď už dokážu, a je mi hrozně líto, že jsem ho tenkrát nechápal, že jsem nebyl schopný ho pochopit a že taky kvůli tomu jsme se odcizili.
Asi bych potřeboval klid, pár dní, kdy bych nemusel dělat nic, ale vůbec nic, kdy bych nemusel s nikým mluvit, nemusel bych dělat nic, co bych nechtěl, byl bych v teple a ve stínu a měl bych přísun tekutin... Jenže tohle mi nikdo nedokáže zařídit. Dnes, ani v několika následujících letech.

Nebo ano?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama